Dědické řízení

Dědické nebo také pozůstalostní řízení je proces, při kterém se rozděluje majetek a případné dluhy zesnulého. Tento proces je regulován zákonem o zvláštních soudních řízeních (§ 98 - § 288a).Pozůstalostní řízení vede notář ve funkci soudního komisaře. Pro tento úkon si ale notáře nemůžeme vybrat sami. Je určen soudem, kterému matrika pošle úmrtní list.

Existují dvě možnosti, jak může dědické řízení probíhat. Podle které z nich bude notář postupovat záleží na tom, jestli pozůstalý před smrtí sepsal závěť nebo ne. Pokud ne, musí se notář řídit zákonem o dědických třídách. V případě, že je k dispozici závěť, je nutné řídit se přáními zesnulého, které v této závěti uvedl. 

Notář si na první schůzku pozve osobu, která měla k zesnulému nejblíže a zná jeho majetkové poměry. Většinou je to zhruba měsíc po úmrtí. Smyslem této schůzky je prověření veškerého majetku a okruhu dědiců - notář se ptá na manželku, děti, rodiče a další rodinné příslušníky nebo spolužijící osoby zesnulého. Dále je důležité zjistit, zda zesnulý někde nezanechal závěť nebo listinu o vydědění.

• Této první schůzce se říká předběžné řízení a měli byste si na něj s sebou vzít:
• Občanský průkaz nebo jiný doklad totožnosti
• Závěť, která nebyla sepsána u notáře, ale nalezena například doma
• Jména a adresy všech potenciálních dědiců a data jejich narozenÍ
• Vkladní knížky, podklady k běžným, devizovým a sporožirovým účtům, popř. doklady k jinému finančnímu majetku zemřelého
• Doklady o členství zemřelého v bytových družstvech
• Vlastnické listiny k nemovitostem (domy, chaty, byty, garáže, pozemky)

Dohledávání informací a oceňování majetku

Po prvním sezení je na notáři, aby všechny získané informace ověřil a potvrdil. Zjišťuje také, zda zesnulý neuložil závěť, listinu o vydědění, dědickou smlouvu, nebo jakýkoliv další dokument u jiného notáře. 

V centrální evidenci obyvatel si potvrzuje správnost dodaného dědického okruhu. Prostřednictvím výpisu z katastru dohledá veškerý stav nemovitého majetku. Obrací se také na banky a pojišťovny, aby prověřil všechny zůstatky na existujících účtech. Konečná verze výčtu veškerého majetku se nazývá soupis pozůstalosti.

Konečné jednání

Jakmile si notář udělá kompletní představu o seznamu dědiců a rozsahu majetku a pohledávek, které jsou součástí dědictví, nařídí konečné jednání – obvykle se koná přibližně tři až čtyři měsíce po předběžném šetření. Na toto jednání už notář předvolá všechny, kteří připadají v úvahu jako dědici. Předvolání musíte dostat alespoň deset dní předem. Součástí sezení je i přednes závěti, pokud zesnulý nějakou zanechal.

Na konečném jednání se schází všichni dědicové. Notář je informuje o tom, jaký majetek, ale i dluhy na ně přechází. Také je seznámí s faktem, že mohou dědictví odmítnout - takové prohlášení je však potřeba zvážit, jelikož už nejde vzít zpět. To stejné platí, když dědictví přijmou. Následně notář vyzve všechny zúčastněné, aby podepsali dohodu o vypořádání dědictví a dluhů.

Ve chvíli, kdy se dědicové dohodnou, vydává notář oficiální usnesení o schválení dohody o dědictví. V situaci, kdy se však dědicové neshodnou, bude vydáno usnesení o rozdělení dle posloupnosti dědických tříd.

Jak dlouho dědické řízení trvá?

Délka celého procesu je různá a závisí na spoustě vnějších faktorů. Výrazně se protahuje v případech, kdy někteří dědicové žijí v zahraničí nebo když je notář nemůže najít. Záleží také na rozsahu pozůstalosti a jestli obsahuje položky, u kterých je třeba určit hodnotu znaleckým posudkem. Oceňování majetku se věnujeme níže v tomto článku.

Možnosti odmítnutí dědictví

V případech, kdy po sobě zůstavitel nechá například spousty dluhů nebo majetek náročný na jeho údržbu, je možné dědictví nepřijmout. Jaké tedy máte možnosti, pokud o dědictví nemáte zájem?

Jak se zříct dědictví?

Zřeknutí se dědictví musí proběhnout ještě před smrtí zůstavitele. Jde tak učinit smlouvou mezi zůstavitelem a potenciálním dědicem, který se chce zříct svého práva na dědictví. Smlouva musí být učiněna formou veřejné listiny, tzn. sepsána notářem. Dokud je zůstavitel naživu, je možné tuto smlouvu zrušit a dědic tím získá své dědické právo zpět.

Odmítnutí je třeba provést výslovně před soudem, aby bylo zachyceno v soudním protokolu. Toto prohlášení je konečné a dědic ho už nemůže vzít zpět. Na místo dědice, který odmítl dědictví, nastupují jeho subdědici, pokud byli určeni v závěti. Pokud tomu tak není, převádí se dědictví na další osoby předpokládané zákonem (často se rozdělí rovnoměrně mezi zbylé dědice). Odmítnout lze vždy jen celé dědictví. Není možné odmítnout jen část (například dluhy) a zbylou část přijmout.

Jak se vzdát dědictví?

Dědic, který své dědictví neodmítl, se ho může před soudem vzdát ve prospěch jiného dědice. Stejně jako odmítnutí musí být vzdání se dědictví zaznamenáno v soudním protokolu. Podstatou tohoto úkonu je souhlas obou stran - toho, kdo se dědictví vzdává a zároveň toho, komu je dědictví přidělováno. Není tedy možné vzdát se dědictví ve prospěch někoho, kdo o této skutečnosti neví nebo s ní výslovně nesouhlasil.

Kolik dědické řízení stojí?

Za vyřízení dědictví si notář nemůže říci jakoukoliv částku, odměnu totiž pevně stanovuje vyhláška. Zásadním vlivem na cenu je hodnota převáděného majetku notářem.

Například za řízení, kde se řešil majetek ve výši 500 tisíc korun, dostane notář 6 800,- korun + DPH. V případě dvou milionové hodnoty to bude 16 300,- korun + DPH, u pěti milionů 23 300,- korun + DPH. Maximální odměna činí 38 300,- korun + DPH. Částku hradí dědicové podle poměru toho, co z dědictví nabyli. Je jasné, že notář nebude pracovat zadarmo, proto se i ve chvíli, kdy je hodnota převáděného majetku téměř nulová, platí poplatek minimálně 1 000,- korun.

Základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o pozůstalosti je obvyklá cena aktiv pozůstalosti. Ta se od 1.1.2021 změnila následovně: